praha, 1953

zátopek se pomalu probírá z bezvědomí
a hlavou se mu honí vzpomínky na jeho
největší úspěchy. olympijské hry
v londýně, 1948, běh na 10 km.

zátopek v londýně 10 km běžel teprve
podruhé v životě a nebyl si jistý,
jestli udrží tempo. potřeboval vědět,
jak je na tom s časem.

na olympiádě ve finských helsinkách
se emil stal opravdovým králem her.
tři finálové starty během sedmi dnů.
tři zlaté medaile.

běh na 5 km

běh na 10 km

maraton

maraton, který se konal na samotném
konci olympiády, běžel emil poprvé
v životě. po dvou posledních vítězných
závodech už toho měl dost. proto
není divu, že přemýšlel nad ukončením
závodu.

v helsinkách byla s emilem i jeho
manželka Dana, která vyhrála v hodu
oštěpem. Během jediného dne tak oba
získali zlaté medaile.

řada zátopkových úspěchů
pokračovala a zdálo se,
že je nekonečná.

čtyři zlaté a jedna stříbrná medaile
z olympijských her. tři zlaté a jedna
bronzová z mistrovství evropy
v atletice.

18 světových rekordů,
61 československých
rekordů...

na trati 10 km neprohrál 7 let ani
jeden závod. třikrát (1949, 1951, 1952)
byl nejlepším sportovcem světa.

zátopek se stal světovou
hvězdou. všichni se o něj
zajímali.

emil nebyl zrovna
rozený sportovní
talent.

Na studia odešel do Zlína k Baťovi.
Ale ani tam se mu do běhání vůbec
nechtělo...

Emil nakonec běžet musel, protože
u baťovců to byla povinnost. zcela
nečekaně se dostal na 2. místo! od
té chvíle se mu běhání a úspěch
zalíbily.

Bílé Karpaty, 1943

emil Běhal, i když byla
válka a věřil, že po ní
dosáhne dalšího
úspěchu.

rok 1948

Doktoři Emila varovali před
zběsilým tempem jeho tréninků.

Emilovi se za jeho běžecký styl
přezdívalo „Emil Hrozný“. a protože
vítězil, A navíc svým soupeřům vždy
utekl, začalo se mu říkat také
„Česká lokomotiva“.

za 18 let běhání uběhl zátopek podle
vlastních odhadů okolo 80 000 km,
takže skoro dvakrát oběhl zeměkouli.

závodil v africe, asii, austrálii,
jižní americe a ve všech evropských
zemích kromě albánie.

československo, 1952

zátopek, jako většina tehdejších
vrcholových sportovců, reprezentoval
Československo v uniformě lidové
armády.

helsinky, 1952

zátopek se během pražského jara
postavil na stranu těch, kteří Kritizo-
vali komunistickou diktaturu a požado-
vali SOCIALISMUS s lidskou tváří. podepsal
i MANIFEST dva tisíce slov, v němž
spisovatel ludvík vaculík požadoval,
aby se v politice směli uplatnit i lidé
mimo komunistickou stranu a její
PŘISLUHOVAČE. protireformní komunisté
tvrdili, že se jednalo o zradu
socialismu a kontrarevoluci.

srpen 1968, praha

lidé se v ulicích snaží vysvětlit
sovětským okupantům, že u nás
žádná kontrarevoluce není.

DOBA NORMALIZACE, Někde
na Vysočině, 1971

za zátopkem na návštěvu přijíždí
patxi, známý ze španělska. nachází
udřeného emila, kterého komunisté
vyhnali z prahy a přinutili jej
k tvrdé manuální práci.

o invazi vojsk VARŠAVSKÉ smlouvy
(sovětský svaz, polsko, maďarsko,
bulharsko, ndr) rozhodlo vedení
sovětského svazu.

zátopka začala sledovat
komunistická tajná POLICIE
– STÁTNÍ BEZPEČNOST NEBOLI StB.

praha, 70. léta

Zátopek se nakonec tlaku
komunistické moci podřídil
a své postoje „PŘEHODNOTIL“.

za odměnu dostal lepší práci. Pro
československé komunisty byl Zátopek
důležitý člověk, jehož slávou se mohli
chlubit po celém světě. A Emil byl
celoživotně přesvědčený o správnosti
socialistických myšlenek, takže se
dokázal usmířit s režimem, který
se aspoň ve svých heslech k socialismu
hlásil.

na oplátku za lepší pracovní
podmínky a za možnost cestování
do zahraničí se zátopek několikrát
postavil za komunistický režim.

ČESKOSLOVENSKO, 1984. zátopek
podporuje rozhodnutí strany
a vlády, aby se českoslovenští
sportovci neúčastnili olympijských
her v los angeles.

Po sametové revoluci a pádu komunismu
se Zátopek znovu stal veřejnou osobností
a několikrát byl oficiálně oceněn.
O demokracii mluvil hezky, svoje
jednání a pohnutky z dob komunismu
však nikdy podrobněji nevysvětlil. Pro
polistopadové Česko Zátopkova sportovní
sláva jasně převážila nad jeho poněkud
složitou minulostí.

vladislavský sál
na pražském hradě,  
rok 1998

Socha Emila Zátopka ve švýcarském
LAUSANNE – HLAVNÍM městě olympijského
hnutí.