Dědo, ty
jsi jim to nandal!
Bourák pořád
šlape!
To si piš.
Motor V8
a maximálka
na 160 kilometrů
za hodinu.
Jooo, Bravo...
To je nejlepší
začátek
prázdnin.
"Gratuluji vítězi závodu Veteráni Valašskem. Jménem města Rožnov pod Radhoštěm Vám srdečně blahopřeji!“
A jsme na
místě, kde
vyrobili
naši Tatru.
Super,
jdeme mrknout
na bouráky!
Vidíš tu stříbrnou
Tatru? S podobnou
projeli cestovatelé Jiří
Hanzelka a Miroslav
Zikmund Afriku
a Jižní Ameriku!
Naše je hezčí...
A navíc to
není originál.
Pro oči nevidíš!
Přelomová konstrukce
a design karoserie přímo
od Hanse Ledwinky!
Vyrobená v koncernu
Ringhoffer-Tatra.
Taková jména!
O pár hodin později...
Muzeum kopřivnice
Ale v Národním
technickém muzeu
v Praze mají pravou
tatrovku Hanzelky
a Zikmunda, originál,
podívej!
No jó, v Praze,
jasně... Ale my tady máme jinou
specialitku. Tohle je můj osobní
prototyp, originál software. Stačí
nasadit VR brýle a sednout si do
sedaček, ve virtuální realitě
uvidíte, jak kdysi
cestovali.
Boží!
Jdeme na
to, dědo...
A jedeme,
teď pro změnu
řídím já...
Výprava po stopách cestovatelů
Hanzelky a Zikmunda začíná!
První, tříletá výprava začala na konci dubna 1947 a vedla po Evropě, Africe
a Jižní Americe. Celkem navštívili CEstovatelé 42 zemí.
Při další výpravě v letech 1959 až 1964 po Asii a Oceánii vyměnili osobní automobily za dvojici speciálně postavených nákladních
automobilů Tatra 805.
Zvolili jste si první část z první výpravy -
Afriku. Navštívíte několik zastávek...
Tatra 87 byla jedním z nejrychlejších vozů své Doby. To i přesto, že spotřebovala jen 12,5 litru na 100 kilometrů, přičemž konkurenční vozidla měla spotřebu 20 litrů na 100 kilometrů.
Velbloud je pro
místní členem rodiny.
Nosí, vozí, tahá. Mnoho
arabských rodin
jeho práce živí...
Podívéj!!!
První a současně
jediný zachovaný
div světa...
Stojí tu už
skoro 4 000 let
a přežily všechny
války, které se
tudy prohnaly.
To je nádhera.
Ale těch lidí!
Fotky uděláme
ráno, to tu nikdo
nebude!
V Egyptě prý může
být až sto pyramid,
ale tahle je největší...
Hanzelka a Zikmund chtěli zaznamenat pohled z největší hrobky světa bez turistů. Proto se rozhodli na pyramidě přespat.
Podívej,
támhle dole
máme auto.
Vypadá jako
mraveneček!
Počkej,
dělám parádní
záběr.
Ano. Dnes tě to nesmí ani
napadnout. Jsou součástí
kulturního dědictví UNESCO.
Nesmí se nijak poškodit!
Poté natočili další pyramidy v okolí, lavicové hroby a také velkou sochu lva
s lidskou hlavou, Sfingu. Největší sochu
vytesanou z jednoho kusu kamene, která kdy byla vytvořena.
Od pyramid se výprava vydala na Nejnáročnější kus cesty vedoucí přes
Nubijskou poušť. Tu automobilem ještě
nikdo nikdy nepřekonal.
To nic není,
to zvládneme,
máme speciální
pásy proti
písku.
Ale kolikrát
ještě. Sotva auto
vytlačíme, tak za
chvíli zapadneme
znovu...
V egyptské části pouště měla výprava doprovod. V sudánské a nikým neprobádané části pouště ale už jeli cestovatelé sami.
A z písku se občas stalo kamení, pahorkatiny
a ty je nutily k objíždění. Kompas ukazoval správně, ale kvůli časté změně směru jízdy
najednou nevěděli, kde jsou...
A zase jsme
zapadli, po
kolikáte už...
Nevidím nic,
jen poušť, žádná
cesta, civlizace,
...nic...
Hele, zdechlina
velblouda, to
znamená, že tudy
někdo šel...
Hanzelka a Zikmund se intuitivně rozhodli, že musí najít starou cestu karavan a dostat se co nejrychleji
k řece Nil. S vypětím sil, bez vody,
unaveni se jim to nakonec podařilo.
Nakonec se jim podařilo dostat do Chartumu. Odtud výprava pokračovala přes Somálsko do keni...
To byli blázni,
bez mapy, nikdo tam
nikdy nejel. V té době
nebyly žádné mobily
ani GPS. Šílenci!
Dejme tam,
jak to celé
dopadlo, co
říkáš?
Byli to skuteční
průkopnici a Nubijskou
poušť překonali autem
jako první na
světě.
Tak
Kilimandžáro
prosím...
Dědo, tuhle horu znám!
Učili jsme se o ní ve škole.
Vždycky mi připadala
zvláštní, protože má na
vrchu sníh, a přitom je
v Africe...
Výprava musela na své cestě ke
KIlimandžáru bojovat nejen s tím, že
téměř v celé Habeši (dnešní Etiopie)
chyběly mosty přes řeky. Když se s nimi
zřítil břeh řeky, zdálo se, že výprava končí.
Po průjezdu krajinou s bezpočtem termitišť, kdy mnohá z nich byla i 10 metrů vysoká, se dostali po 8 měsících
do keni.
První záznam deníku zní:
1218 metrů nad mořem, 38 stupňů Celsia ve stínu. S pomocí místních Masajů vystoupali
Zikmund a Hanzelka 28. ledna 1948 až do výšky 5895 metrů nad mořem. Na vrcholu, který je nejvyšším bodem Tanzánie
a celého afrického kontinentu, vztyčili Československou vlajku.
Výprava končila svoji pouť po Africe
v Kapském městě, odkud pluli na západ, do
Jižní Ameriky. Celkově urazili během první
cesty 111 000 kilometrů, z toho 61 700 s Tatrou 87. Spotřebovali 10 000 litrů Benzinu. Cesta trvala 1 290 dní, navštívili během ní 42 zemí
v Evropě, Africe a Latinské Americe a 12krát překročili rovník.
Když se ti dva vrátili domů, převzali moc
komunisti a s cestováním byl utrum
i přesto, že cesta udělala Československu
ve světě skvělou reklamu. Taková byla doba.
Vy ale doufám přijedete znovu…
Byla to pecka,
dejte vědět
a přijedu hned...
děkujeme. Bylo to
skvělé. Jen ten závěr
mi přišel smutný.
Ha,
vidím, že jdu
včas! Jak se vám
to líbilo?
“Zde končí první část
informačního programu Po
stopách Hanzelky a Zikmunda.
Neváhejte navštívit navazující
program Americká cesta
Hanzelky a Zikmunda...“
Ve čtyři hodiny odpoledne 1. listopadu 1950
dorazili oba cestovatelé i s legendárním
vozem do Opletalovy ulice v Praze, odkud
o dva a půl roku dříve vyrazili na svou první
cestu. Zatímco 22. dubna 1947 se s nimi loučili jen ředitel tatrovky a jeden amatérský fotograf, tentokrát je vítaly davy lidí.
Hanzelka se Zikmundem se ale vrátili do
úplně jiného státu – moc mezitím převzali komunisté.
H + Z sice v letech 1959 až 1964 absolvovali cestu po po Asii a Oceánii, ale totalitní
režim cestování obyčejných lidí jinam,
než do komunistických zemí nepovoloval.