27. dubna 1945. Ostrava
na dohled. Československá
tanková brigáda dokončuje
obchvatný manévr.
kryjte se!
ááách!
Kryjte se!
ÁÁÁCH!
kóta 352, čtyři
nepřátelské tanky.
Palte průbojnými!
Deckuuung!*
*Kryjte se!
Zleva
Hetzer,
palte!
do háje!
nejde otočit
věží!
seklo se ti
to o větev!
dělej s tím
něco! rychle!
*Jen klid, počkej
si, klid.
Sei ruhig,
warte mal, sei
ruhig.*
Vasile, setkáme se
v tamté stodole!
áááh!
vasil to
koupil!
četař Sněhota,
rozumím, provedu!
pane
podporučíku! ztratili
jsme velitele!
… Při plnění bojového
úkolu padli rotný Václav
Umlauf, četař Ján Zámečník,
četař Herbert Sněhota,
svobodník Juraj Posmišin,
vojín Vasil Jaňuk. Čest
jejich památce!
o týden dříve...
Dvůr Albertovec,
zázemí tankové
brigády
václav
ján
herbert
Herberte,
je pravda, že jsi
sloužil v německé
armádě?
Tož sloužil, však
nejsem sám, u brigády
nás je víc takových.
No dobře,
ale jak je možné, že jsi
sloužil v nepřátelské
armádě?
Přece víš, že pocházím
tady odtud, z Hlučínska.
V osmatřicátém nás zabrali
Němci a všichni jsme
automaticky dostali
německé občanství.
V posledním ročníku
jsem musel narukovat
k wehrmachtu. Maturitu
jsme už nestihli.
Ale proč jsi
k nim lezl? To jsi
nemohl odmítnout
nebo utéct?
Kam jsem měl
utíkat, když jsme
byli Němci? Měli jsme
v Píšti pekárnu.
táta se navíc
přidal k nacistům
a mě poslal do
hitlerjugend.
Marš! Pěkně
na výcvik!
tys byl
opravdovej
nácek!
to si neumíš představit,
v čem jsme vyrůstali! ze staré
republiky si pamatuju jenom
bídu. nacisti toho využili
a dali nám práci. lidé se
nechali strhnout. prostě
to tak bylo!
ale teď jsem
tady a bojuju proti
náckům. víš, co je to za pocit,
když tam mezi nimi mohou
být moji spolužáci?
Čo furt máte,
veď já som tiež bojoval
v nepriateľskej armáde.
Jak v nepřátelské?
Ty jsi přece Slovák!
Nojo, slovenská
divize chvíli bojovala
v naší sestavě při
tažení na Kavkaz.
Slovenští vojáci bojovali
po boku německé armády
na východní frontě.
Nacisté na Volyni mimo
jiné vypálili vesnici
Český Malín.
Václav, nie je to
také jednoduché. Nemci,
Slováci, Taliani, Maďari,
všetci sme boli
na zlej strane.
Kruci, když si
představím, co náckové
udělali na Volyni mojí
rodině.
Vidíš a teraz sme spolu
všetci v jednej armáde. Česi,
Ukrajinci, Židia, Nemci, my. Každý
sa sem dostal inak, no teraz
máme spoločný cieľ. Oslobodiť
Ostravu a poraziť Hitlera.
ostrava byla osvobozena 30. dubna 1945.
ve stejný den spáchal adolf hitler ve
svém berlínském bunkru sebevraždu.
na urputné boje dodnes
upomínají pomníčky, tanky,
ale také válečné hroby.
nejzajímavější z nich se
nachází v dolní lhotě. je
zde pohřbeno pět vojáků.
volyň se nacházela v carském rusku.
mezi válkami patřila polsku. pak byla
okupována německem, po válce
připadla sovětskému svazu a dnes
leží převážně na ukrajině.
václav umlauf se narodil
na volyni. byl to potomek
čechů, kteří sem v 19. století
přišli za lepším živobytím.
od roku 1944, když se válka obrátila
a rudá armáda začala nacistické
okupanty vyhánět pryč ze sovětského
svazu, se zdejší češi a češky hlásili
do zahraniční armády.
postupně jich obléklo
uniformu deset tisíc.
ján zámečník pocházel od trenčína.
protože bylo slovensko spojencem
německa, zúčastnil se jako slovenský
voják bojů na východní frontě.
trenčínský
hrad
slovenští vojáci ale přebíhali
a hromadně vstupovali do
československé armády,
která se formovala
v sovětském svazu.
ján zámečník sloužil
v československé uniformě
téměř přesně jeden rok.
za tu dobu se stal jedním
z nejúspěšnějších tankistů.
herbert sněhota pocházel
z hlučínska, které bylo roku
1938 připojeno k německu.
i když předtím studoval
české gymnázium, pro úřady
byl němec jako všichni lidé
v této části pohraničí.
protože pocházel ze
slezska, podílel se přímo na
osvobozování svého domova.
ironií osudu zahynul jen asi
20 KILOMETRŮ od svého rodiště.
hranice v roce 1938...
juraj a vasil byli ukrajinci. první
pocházel z východního slovenska.
druhý z podkarpatské rusi.
ta byla v roce 1945
připojena k sovětskému
svazu.
do československé armády juraj s vasilem
narukovali poté, co se podařilo osvobodit
jejich domovy. bylo to na konci roku 1944.
Osvobození Ostravy si připomínáme každý
rok. Málokdy ale při projevech zazní, jak
velkou zásluhu na tom měli příslušníci
národnostních menšin.
a tak položili
své životy za naši
svobodu.