prrrrr!

pozor, slečno!
tenhle koník je pěkný
divoch! jak se
jmenuje?

třeštík!

to sedí.
prrrrrr!

vzhůru na
radotín!

a proč vlastně
jedeme do radotína,
a ne přímo na
vyšehrad?

podle pověsti přece
šemík poté, co skočil
z vyšehradu, přeplaval
vltavu a na břehu radotína
zanechal svou stopu.
copak jste ve škole
nečetli jiráska?

CO NA TOM, ŽE
JSOU TO JEN POVĚSTI?
SEPÍŠU JE V NOVÉM
KABÁTĚ.

a od kdy si
lidé příběh o šemíkovi
vyprávějí?

od nepaměti.

co je to
nepaměť?

to je doba, na
kterou si už nikdo
nepamatuje.

ale nebuďte smutná,
slečno. šemík opravdu
existoval. žil v norimberku.
ve 14. století. na vlastní oči
jsem tam viděl otisk
jeho podkovy.

nehodný loupežník
EPPELEIN von gailingen
okradl a připravil o život
tolik kupců, že propadl
hrdlem. máš nějaké poslední
přání, lotře, než budeš
předán katu?

a teď si
mě chyťte,
hlupáci!

za ním!

Tak to ten
raubritter daleko
neujel, brzo ho
zase chytili.

ale že si s ním
kat pohrál. nejdřív
vlámat do kola, pak
teprve stít. hrůza!

o tom jeho
útěku se však budou
jednou pět písně.

o tomhle lupiči
a vrahovi si v norimberku
zpívají písně, otče václave.
není to ostuda?

což o to, příběh
je to hezký. říkáš,
že kůň toho rytíře
se jmenoval šemík?

schemig.

čarovného koně
stejného jména měl přece
i dětřich z verony, hrdina
jedné známé písně. chytal
na něm divé muže a horské
permoníky.

zvláštní jméno
pro koně. vždyť to
značí podlost, faleš.
kůň - ničema.

anebo také ošemetný,
lstivý. pěkná historka.
to se musí využít! proč
by ji měli znát jen
norimberští?

hmmm. tak jak
ten příběh vymyslet?
začnu třeba takhle. léta
páně 842 POSLAL KNÍŽE
KŘESOMYSL mnoho kovkopů na
jílové a jiné hory tu
okolo ležící, aby
hledali zlato.

kníže, Všechen lid
touží po stříbru a zlatu.
jak permoníci prchají do
hor a s pluhem na pole
nevyjedou. nebude dost
chleba!

tady máš
svůj chleba!

to si
vypijete, permoníci
jedni!

oko za oko,
tvrz za tvrz!

I když mně Horymiř
škodil ohněm, já mu to
promíjím. Nebude upálen.
Ale za to všecko
mordování bude
o hlavu kratší!

nějaké
poslední přání,
odsouzenče?

kéž byste mi
naposledy vyvedli šemíka
ze stáje. chtěl bych ještě
jednou cítit vítr ve
vlasech.

takové
přání ti
splnit
mohu.

zastavte
ho!

utíká!

šemíku, můj
zachránce, vydrž
domů, vydrž!

Takže Václav
Hájek si celý ten
příběh vybájil?
I mrtvého Šemíka?

Ale kdepak… vždyť
jsem ti říkal, že jsem
viděl Šemíkovu stopu!
Václav Hájek si zkrátka
takových stop našel víc
a vytvořil z nich poučný
příběh o lidské posedlosti
bohatstvím A o věrném
koníkovi.

díky umění
kamenického mistra
velíka z tmaně dostane
prastarý šemíkův náhrobní
kámen důstojnou
ochranu.

hurá!

ať žije
kníže!

konečně už žádní
hrabiví vojáci ani pokladu
chtiví šafáři nebudou rušit
jeho klid a hledat na tomto
místě kdovíjaké klenoty. na
věčnou paměť věrného
šemíka, koně - hrdiny.

a jak nápis na pomníku
hlásá: „v NEUMĚTELÍCH
se věřilo a věří, že zde
šemík, věrný kůň rytíře
horymíra, zakopán
leží.“

Ten kámen je
možná starý, ale
náhrobek vypadá
docela nově…

Těch velkých
kamenů je tady kolem
přece víc. Kde se tu
vzaly?

Chytrá hlavička!
Zřejmě jsou to opravdu
prastaré náhrobní kameny.
Archeologové tvrdí, že možná
pocházejí až z pohanské
doby. A největší z nich je
ten Šemíkův.

Takže
neumětelská tradice
má přece jen pravdivé
kořeny! Hurá!!!

ty Hlavně dobře
pečuj o svého Třeštíka,
aby se ti z něj nestal
šemík.