Unglaublich,
dieser Karl paupie!
Pivní váha... tady to čtu,
novinka z Prahy, od Hartmanna.
To je úplná revoluce!
Nichts neues unter
der sonne, sousede, vědí?
Je pravda, že o první vydání
nebyl zájem, na novoty nebyla
za našich otců nálada. Ale
já už mám českou knížku
toho pána celé roky,
vyšla v Olomouci.
Počátkové
základního naučení
o vaření piva
se to jmenuje.
Tenhle Franz Poupě
nebyl obyčejný sladovnický mistr,
prý byl chemik! Naučil svými knihami
už mnoho sládků v Čechách i na Moravě
používat váhu na měření hustoty při
vaření, hlídat teplotu thermometrem,
taky nepřidávat nic kromě
chmele...
Žádné další přísady
k dobře naklíčenému sladu nepatří.
Ani med, koření, bylinky, černobejl,
divizna, dokonce ani
benedikt!
Však vědí,
že po česku rozumím,
ale nečtu! A taky, že každá
slušná věda se dnes píše německy!
Dřív ten paupie sloužil u Grófa
Windischgrätze,
knížete Schwarzenberga
i u Clam-Martiniců...
...a všude
ho prý pivovarská
chasa hnala.
Nevzdělanci
to byli! Takoví,
co místo teploměru
dávali do piva mleté
rakve a popel
zločinců!
Ale v Brně
se mu údajně dařilo!
Zastavím se tam, až pojedu
do Vídně a vyptám se, jak dělali
ty své čáry máry
s thermometrem.
Slyšelas
už o tom? Pivo,
skrz které je
normálně
vidět!
No,
kdo to kdy viděl!
Teda slyšel! Nakonec nás
budou ještě čepovat do skla
a budeme jak rybičky
v akváriu...
Ne vážně?
To by bylo skvělé,
vidět normálně ven,
a ne furt zírat na
strop skrze tuhle
mlhu.
Abys věděla,
ta mlha jsme v pivu my,
kvasinky mladinky. Tyhle novoty
se nikdy neujmou! Není nad to
pěkně si kvasit na hladině kádě.
Navíc, kdo to kdy viděl
- pivo bez kvasinek!
Vypadalo by to jak
zrzavá voda.
Poslouchají,
panstvo, máme tu
vzácného hosta, nocuje
vedle u Stříbrného
zvonu.
Herr Palatzky,
historik a znalec starých
listin. Už je u nás podruhé.
Hostí ho sám pan hejtman,
jeho milost kníže
Lobkowicz.
Historik,
to jsou zase
novoty...
Ale ne,
jeho zajímají
jen dávné doby, středověk.
Posledně v komoře na radnici
našel prastarý rukopis,
česky psanou báseň o rytíři
Alexandrovi...
Povídá se,
že sestavuje pro
hraběte Šternberka rodokmeny
české šlechty. A chce prý
napsat dějiny českého
národa!
Nesmysl.
Jaképak dějiny Čech
bez německé
kultury?
Zázračné
nálezy starých pergamenů,
na to jsou ti čeští škrabalové mistři.
Včera vyštrachali nějaké moly prožrané
lejstro někde ve Dvoře Králové a dneska
už byste chtěli vynalézat Rukopis
Budějovický, to tak!
Kampak s českými veršíky
na Píseň o Nibelunzích! I kdyby
to byla pravda, nejspíš to nějaký
rožmberský písař opsal od slavných
německých minnesängerů!
Pánové dovolí,
nemohl jsem přeslechnout
vaši při. Ta česká báseň,
kterou jsem našel zde na radnici,
je opravdu inspirovaná
německou předlohou…
Ha, tak vidíte!
Skutečná kultura přišla
do Čech díky Němcům!
I tu německou skladbu
ale básník Ulrich von Eschenbach
napsal tady, v Čechách, pro českého
krále. Navíc i on napodoboval vzor,
latinský epos, sepsaný mnichem
z Francie.
Hleďme,
ani němečtí literáti
neměli všecko z vlastní
hlavy!
Však se sem
stahují štamgasti
z celého okolí. U Tří kohoutů
se prý už rozčilují, že jim
krademe hosty
a výletníky!
Bodejť by ne,
když se tady najedí
i osvěží levněji než
na náměstí.
A rovnou pak
na cestu do Lince,
proč by se na dráhu trmáceli
s plným břichem, i když jim
k tomu na rynku přistavují
kočár!
To jsou
k nám hosté.
Vítejte pane poslanče,
to je ale nečekané
setkání!
Dobrý den,
Vaše Excelence pane biskupe.
I vám, pane starosto. To je doba,
co jsme se neviděli… Omlouvám se,
že snad přicházím nevhod,
jen projíždím.
Ale jistě
nebude tak horko,
věnujte nám, prosím,
chvilku svého
času.
Rád přijímám.
Snad vám alespoň vyřídím
pozdravení od starého pána
Vojtěcha Lanny, továrníka
a blahé paměti nájemce
tohoto příjemného
místa.
Slyšel jsem,
že už i zdejší sládci
přešli na tu novou
metodu.
Baže.
Na Lineckém náměstí,
v novém měšťanském pivovaru,
máme moderní chladírny,
na podkvasné pivo.
Svrchnímu kvašení
odzvonilo.
Už něco pamatujeme,
my narození v roce 1798.
Čtrnáct let tomu bude, pane
poslanče, co jsme oba odmítli
pozvání Němců na sjezd
do Frankfurtu.
Tehdy jsem odsud
s pražským poselstvem
vyjel z Budějc do Vídně,
aby nám císař Ferdinand
přislíbil svobody
a ústavu.
Praha 1848,
Slovanská mše
Jak se
za ta léta
změnil
svět!
Pravda, kdo by
si to tehdy po Slovanské
mši na Koňském trhu pomyslil!
Tehdy nám nový císař slib svobody
a nové ústavy nesplnil
– a jak dnes změnil názor!
1871 Paříž, zámek Versailles, vyhlášení
sjednoceného Německa po porážce Francie.
No jo,
a vyhlásili si
sjednocené Německo,
budou mít dokonce císaře!
Budějovičtí Němci jsou z toho
úplně celí pryč! Nějaký Julius
Lippert tu věští skvělou
budoucnost i Němcům
v Rakousku!
Moje prateta,
co jako my pocházela
z Velkého pivovaru, říkala,
že tyhle novinky se
nikdy neujmou…
Přátelé,
je tomu třicet let
od chvíle, kdy byl prastrýc
mé ženy Ludmily, starosta František
Klavík, vytlačen z radnice
německým křikem
Claudiho.
Tři desetiletí
si němečtí radní udrželi moc.
Dnes ale nastává konec převahy
německých peněz i vlivu
v Budějovicích!
15. 4. 1895 Založení Českého akciového pivovaru.
Poslanec a radní August Zátka
Po stu letech
od chvíle, kdy si
budějovičtí měšťané
začali vařit pivo sami,
je načase, abychom ukázali,
že to Češi dokáží i bez
německé pomoci
a peněz…
Náš český
akciový pivovar
je vybudován hned
u železniční dráhy.
Bude pro nás snadné ho
brzy dovážet do Písku,
Tábora, do Prahy, ale
jednou třeba i do
celého světa! Dej
Bůh štěstí a na
zdraví!
Před třiceti lety
se cesty Budweiserů začaly
rozcházet. Jedni zůstali pravými
Budweisery, ti čeští se stali
BudějČáky…
A i když se nyní
Češi rozhodli sejít ze
společné cesty na svou vlastní,
po stu letech můžeme říci, že náš
budějovický měšťanský pivovar prospívá
jako nikdy předtím. Věřme, že tomu
tak bude i za dalších
sto let!
Jubileum 100 let měšťanského pivovaru
(1795-1895)
Radní a německý poslanec
Josef Tatschek