Pro barona Trencka nebylo násilí sprostým slovem, ale denním chlebem.
Franz von der Trenck (1711–1749) sloužil ve válkách proti Turkům, pobýval v Rusku a pomohl i k vítězství ve válce, která Marii Terezii uchovala vládu v Rakousku, českých zemích i v Uhrách.
Odmítal ale plnit rozkazy a jeho pluk chorvatských pandurů byl mimořádně krutý. Jejich velitel je kromě bitev s nepřítelem nechával okrádat a vraždit obyčejné lidi. Trenckovo řádění ukončilo uvěznění – na brněnském hradu Špilberku.
Slituj se…
Trenck ale neživořil jako ostatní vězni. Měl sluhu, obědy mu nosili z hostince.
Marie Terezie (1717–1780)
O nedělích jej zval na jídlo i velitel hradu. Takto dobře se Trenck měl, protože byl šlechtic a ochrannou ruku nad ním držela sama královna Marie Terezie, pro kterou vykonal mnohé významné služby.
Oběd pro pana barona!
Grázl - Popiska
I přesto, že se Trenck ve vězení měl jako „prase v žitě“, Pokusil se podle pověsti o útěk.
Je čas jít o dům dál...
Stráže mě v rakvi vynesou z vězení samy...
Podle pověsti Trenck předstíral vlastní smrt. Ani přesto se mu útěk nepodařil.
Vylez!
Alou ven!
Sakra, tak to neklaplo.
Dědo, To je dobře, že se Trenckovi útěk nepovedl, byl to pěkný grázl.
No vidíš. Grázl! Další známý vězeň ze Špilberku.
SOUČASNOST
Nadávka „grázl“ je vzpomínkou na loupežníky z rodiny GRASELů.
Slavnější byl Jan Jiří GRASEL, ale loupežníkem byl i jeho otec Tomáš, který byl vězněn právě tady na Špilberku.
Tomáš GRASEL (1763–1835)
Ani Grázl, stejně jako Trenck, z vězení nedokázal uniknout. Neměl šanci. Někteří vězni se tu ale měli ještě hůře.
Peníze, nebo život!
Stůj!
Ve špilberských kasematech vězně na noc železy připoutávali k tvrdé dřevěné posteli!
Nejtěžší vězni byli na konci 18. století přikováni v malých kobkách tak natěsno, že se nemohli ani pořádně hýbat!
Takoví vězni se řetězů obvykle nikdy nezbavili. Žili v úplné tmě. Dostávali jen chleba s vodou a většinou brzy umírali.
To je hrozné. Doufám, že tu byli jen ti nejhorší vrazi!
Ti byli vězněni kvůli tomu, že nesouhlasili s nadvládou Rakouska! Byli to Poláci, Maďaři a Italové, například slavný italský revolucionář Silvio Pellico (1789–1854).
V kobkách ano. Ale v ostatních částech vězení byla i spousta jiných trestanců, včetně těch politických.
Právě proto se Špilberku říkalo Žalář národů.
Babinský byl původně slušný voják. Dal se však na dráhu zločinu a nikdo ani neví proč.
Václav Babinský, lidově zvaný Venca z Pokratic (1796-1879)
Grázl - Popiska
Nejslavnějším místním vězněm byl Babinský. Ten se podle pověsti o útěk pokoušel mnohokrát...
1848
Pověst říká, že při střežení vojenské pokladny nedokázal odolat pokušení a peníze ukradl.
Přece to tu nenechám.
Nepoctivý výdělek se Babinskému zalíbil a kolem roku 1830 založil jednu z posledních loupežnických band, která u nás působila.
Podle pověstí byl ovšem hrdinou, který okrádal jen bohaté. A okradl jich opravdu víc než dost…
Budeme bohatým brát a chudým dávat.
Jasně, šéfe.
Jim brát, nám dávat!
Tak co, panáčku, peníze, nebo život?
Milost, prosím!
Chudým měl Babinský naopak pomáhat. Jednou potkal sedláka, který neměl na zaplacení daní. Ze zámku hrozili, že mu zabaví chalupu.
Tady máš sto zlatých na zaplacení daní. Ze zbytku uspořá- dej hostinu, na kterou přijdu!
Sedlák běžel za zámeckým pánem zaplatit, ale taky vše vyzvonil...
Avšak na Babinského si nepřišli. Ten se místo na hostinu vydal loupit do nestřeženého zámku.
Zítra ke mně přijde Babinský na hostinu!
Výborně! Pošlu tam všechny své lidi a konečně ho chytíme!
Takovýto lup si nechám líbit!
POVĚSTI JSOU ALE VYMYŠLENÉ. VE SKUTEČNOSTI BYL BABINSKÝ LOTREM, KTERÝ ZABÍJEL. JENŽE POTÉ, CO HO CHYTILI, MU SOUD DOKÁZAL JEN JEDNU VRAŽDU. TO HO ZACHRÁNILO PŘED POPRAVOU, MÍSTO TOHO BYL POUZE UVĚZNĚN NA ŠPILBERKU.
Podle smyšlených pověstí se Babinský neustále snažil utéci. Každý neúspěšný útěk si měl zaznamenávat čárkou na stěnu své cely.
Nakonec se Babinský polepšil, a když jej pustili, stal se zahradníkem v jednom klášteře u Prahy.
Chci pryč!
Dělání, dělání, všechny smutky zahání...
Ve volném čase chodil BABINSKÝ po hospodách a těm, kdo mu zaplatili pivo, vyprávěl historky ze svého života.
SOUČASNOST
To bylo tak...
Dědo, ty umíš TAKY skvěle vyprávět.
Však mi taky po tom vyprávění vyschlo v krku, úplně jako Babinskému! Takže si také zasloužím pivo a ty si dáš nějakou sodovku. A JESTLI CHCEŠ, MŮŽEME PAK ZAJÍT DO MUZEA MĚSTA BRNA, KTERÉ JE NAHOŘE V HRADĚ. Tam se o vězních dozvíme ještě více.